Pokračujeme v sérii rozhovorů. Tentokrát přinášíme rozhovor s Markétou Ubíkovou, ředitelkou Čistého nebe o.p.s., která je v současné době na mateřské dovolené.

Markéto, jako nastávající maminka se – doufejme, že jen dočasně – loučíš s rolí ředitelky Čistého nebe. Jaké to je, něco opouštět a něco začínat?

Je to zvláštní pocit, protože se přede mnou otvírá etapa života, od které moc nevím, co čekat. Těším se na to příjemné, co je spojené s rodičovstvím, ale zároveň mám obavy, zda všechno zvládnu. To, že končím v Čistém nebi, neberu moc definitivně. Téma ovzduší se mě dotýká každý den a s malým dítětem to možná budu vnímat ještě intenzivněji. Pokud to jen trochu půjde, určitě se budu dál zapojovat do aktivit Čistého nebe.

Kterou aktivitu bys za těch minulých 7 měsíců vyzdvihla?

Těší mě zájem, který vzbudil otevřený dopis ministru životního prostředí. To, že se pod něj během 4 týdnů podepsalo více jak 5000 lidí, je důkazem toho, že jsme se dali správnou cestou. Dále bych ráda vyzdvihla spuštění aplikace SmogAlarm, kterou dnes používá přes 10 000 lidí jako nástroj ke zjištění aktuálního stavu ovzduší.

Co bude dalším krokem? A kdo ho bude po tobě dělat?

Rádi bychom pokračovali v komunikaci s ministerstvem životního prostředí a zároveň navázali podobnou komunikaci i na krajské úrovni a na úrovni jednotlivých měst na Ostravsku. Máme také podány žádosti o grant, tak uvidíme, zda budeme mít možnost rozjet další projekty. Pokračovat chceme i v sérii debat Science Café. A kdo toto vše bude realizovat? Především naše šikovná projektová manažerka Kamila Plocková s podporou správní a dozorčí rady, a hlavně s podporou zapojených dobrovolníků.

Kolik lidí se vlastně na činnosti Čistého nebe podílí?

Řekla bych, že v tuto chvíli už mluvíme prakticky o desítkách lidí, kteří jsou menší či větší mírou zapojeni do našich aktivit.

Markéto, co si myslíš o politicích, kteří mají ovzduší na Ostravsku ve svém popisu práce?

Předně je to ministr životního prostředí. V reakci na náš otevřený dopis ukázal vůli ke vzájemné komunikaci. Stejně tak se snaží činit dílčí kroky k nápravě současného stavu ovzduší na Ostravsku. Na druhou stranu se nemůžu ubránit pocitu, že mu více na srdci leží "blaho" průmyslu než zdraví místních lidí.

Dále je to vláda České republiky, která bohužel zatím nevnímá situaci na Ostravsku za natolik závažnou, aby ji začala systematicky řešit.

Pak kraj. Na této úrovni také nevidím příliš velkou angažovanost.

Představitelé Ostravy, jejichž činnost dlouhodobě sleduji, zatím spíš říkají, jak něco nejde, případně problém bagatelizují. Činnost ostatních měst na Ostravsku si netroufám hodnotit.

Zažil jsem politiky, kteří jako argument mají to, že v Londýně je to horší a v Polsku je to horší. Prostě se snaží od problému odvést pozornost. Nedělají to ale proto, že si myslí, že jim to u veřejnosti projde? Není to tak, že sází na strašáka nezaměstnanosti?

Je to možné. Náš region trápí velký strukturální problém (nadměrná závislost na těžkém průmyslu), se kterým souvisí jednak znečištěné životní prostředí, ale i hrozba nezaměstnanosti pro velkou skupinu lidí. Na druhou stranu desítky tisíc lidí se za poslední léta z kraje vystěhovaly, jednak proto, že tito lidé nemohli najít vhodnou práci ve svém oboru, ale také proto, že už nechtěli žít v tak znečištěném prostředí. Odcházejí většinou mladí lidé s vysokoškolským vzděláním, kteří nemají problém se uchytit v Brně, Praze, případně v cizině. Je škoda, že náš kraj o tyto lidi přichází. Myslím, že je na místě debata o budoucnosti směřování celého regionu.

Jak by měl podle tebe region vypadat za 18 let, až bude tvoje dítě maturovat?

Nemyslím si, že by Ostravsko mělo přetrhat vazby na minulost a vzdát se průmyslu úplně. Klíčové podle mě bude najít takový podíl průmyslu na struktuře regionu, který nebude škodit životnímu prostředí a který nebude bariérou pro rozvoj dalších odvětví (high-tech průmysl, věda a výzkum, služby, kultura, cestovní ruch). Byla bych určitě ráda, kdyby mé dítě po maturitě nevnímalo útěk mimo region jako jeho jedinou šanci na dobrý život, aby nevnímalo svůj domov, jako špinavé místo, kde na něj nic dobrého nečeká.

Co dodat na závěr?

Je stále více lidí, kteří si uvědomují problém znečištěného ovzduší. Přesto slýchám docela často větu typu „to nemá cenu, snažit se o změnu, protože to stejně nejde změnit“.

Podle mě to tak není. Každý má potenciál zlepšit ovzduší, které dýcháme. Můžou to být malé věci. Já se například snažím žít, co nejšetrněji k životnímu prostředí a proto se dopravuji veřejnou dopravou, na kole a pěšky. Stejně tak se lidé mohou zapojit do aktivit organizací, jako je Čisté nebe, ať už jako dobrovolníci, účastníci nejrůznějších akcí nebo finančně tyto organizace podpořit. Nebo se lidé mohou obracet přímo na zodpovědné osoby a požadovat dodržování svých práv. Tím, že budeme tiše sedět doma u svých televizí, případně u nich nadávat, těžko něco změníme. Slovy  prezidenta Václava Havla: „Kdo, když ne my, kdy, když ne teď!“

Děkuji za rozhovor a ať se daří Tobě i miminku.

Také děkuji a přeji Čistému nebi hodně úspěchů v roce 2012.

Autor: Redakce Čistého nebe

Profil: Markéta Ubíková

Markéta vystudovala Ostravskou univerzitu, obor Sociální geografie a regionální rozvoj. Absolvovala studijní stáž ve Finsku a Švédsku a pracovní stáž v Irsku. Spolupracovala na výzkumných projektech Centra městského a regionálního managementu. Má zkušenosti v oblasti evropských dotací. Byla členkou přípravného týmu projektu Ostrava – kandidát na titul Evropské hlavní město kultury 2015. Byla advokátem klimatu projektu Challenge Europe organizovaného British Council. Dlouhodobě se zajímá o problematiku životního prostředí a zapojování veřejnosti do plánovacích a rozhodovacích procesů. Má ráda hory, kolo, jazz a salsu.

Vyhledávání

Máte zájem o náš zpravodaj?

 

Podpořte nás

Philips

Go to top