Óda na Zeměkouli

Má Země, jak jsi mi drahá
na kolena před Tebou poklekám,
Tvou půdu do dlaně svírám
a na Tvou tvář polibek dám

Jsem ohromen Tvými oceány
s úžasem vzhlížím k Tvým pohořím
tajím dech nad Tvými kreacemi
dýchám zeleň lesů Tvých

Jsi stálým mládím svěží,
každému otevřená pro potěchu
a hostíš štědře bez náhrady
celý lidský rod

Co oplátkou Ti dává za to,
jakým právem zrývá Tvoje vnady
jak pyšný pán Ti vniká do soukromí
adělá si jen co je jemu vhod

Tvá tvář nebude více stejná
ať se klín klínem vytlouká
Kéž se však najde léku na Tvé rány
Má Země odpusť, že jsi stvořila člověka

Vyhledávání

Máte zájem o náš zpravodaj?

 

Podpořte nás

Go to top