Ostrava, 6. 1. 2015

Čisté nebe oslavilo v prosinci své čtvrté narozeniny. Andreas Triandafilu, jeden ze zakladatelů Čistého nebe, se na počátku roku zamyslel nad tím, proč řešíme zrovna ovzduší a proč to nevzdáváme ani v roce 2015.

Mám jeden život, další už určitě nedostanu. Nespornou výhodu mají ti šťastlivci, kteří věří v reinkarnaci. To se mě však netýká. Já si jsem jistý svým jediným zrozením, které se uskutečnilo už skoro před padesáti lety, a jedinou smrtí, která na mne někde čeká. Jen doufám, že nijak nespěchá. Období mezi nimi bylo, je a určitě i bude plné mých pokusů o krásné žití. Jedinečnost každého života v jeho plnosti a časovém omezení je úchvatná a mrazivá současně.

Už to jsou čtyři roky, kdy jsme s Honzou, Markétou a později i Kamilou v reakci na jakousi blamáž veřejnosti v souvislosti s kvalitou ovzduší na Ostravsku rozhýbali projekt Čisté nebe. Malou aktivní skupinu, kloubící v sobě zkušenosti a nadhled dvou „starších“ chlapů a dravost, kritičnost a pracovitost dvou mladých žen. Kombinace vskutku skvělá. Já díky tomu pochopil, co znamená pojem občanská společnost, a jak je důležité mít k běžně voleným demokratickým strukturám i možnost zapojení aktivního občana do konkrétních oblastí veřejného života formou nepolitického společenství. Stejně jako v demokracii bývají občas strany a hnutí zneužity, zmilitarizovány, naplněny demagogií a sebestředností, může stejné nebezpečí zahrozit i občanským skupinám. Doufám však, že mé přesvědčení, že se nejedná o případ Čistého nebe, stojí na pevném základě a my si svou vlastní sebereflexi dokážeme udržet dál. Aktivní a pozitivní lidé jsou požehnáním společnosti. Za tím si 100% stojím.

Proč zrovna ovzduší?

Když jsme zakládali Čisté nebe o.p.s., tak jsem vlastně ani netušil, že se každičký den nadechnu cca 200 000 x, že u toho spotřebuji objem 11 600 l vzduchu, a že mé plíce obsahují cca půl miliardy sklípků. Chápal jsem vzduch jen jako nejdůležitější podmínku pro život. Za něj jsem umístil vodu, slunce a zemi. Základní hodnoty přírody, na které nemůže mít nikdo nárok a nemá ani právo jim škodit. Tím nemyslím využívat, myslím škodit.

U vzduchu, vzhledem k jeho neviditelné povaze, jsme jaksi přirozeně přestali chápat jeho důležitost, až do chvíle, než nám příroda podala důkazy o jeho poškození. Nejdříve chřadnoucími a překyselenými lesy, což jsme ještě dokázali napravit plošným odsiřením elektráren, později oslabením zdraví populace, se kterým se dodnes potýkáme. Je pravdou, že se v devadesátých letech mnohé výrazně zlepšilo, bohužel trendy ke zlepšení se zastavily a zatížení smogem máme více či méně každým rokem stejné.

Ovzduší na Ostravsku se stalo předmětem velkého toku financí směrem k průmyslu, obyvatelstvu a obcím. Každá ze zainteresovaných stran si myslí, že je vůči ovzduší velmi friendly a také se tak prezentuje. Požaduje však při tom vetší podporu z veřejných zdrojů, přestože kýžené efekty se nedostavují. Nejvíce mě pak zamrzí vytahování různých bubáků a polopravd, obzvláště když se vloží do tabulek a grafů. Jedni hrozí zavřením fabrik a nezaměstnaností, druzí zdůrazňují, že v Barceloně jsou na tom stejně, další zase že alkohol a obezita je větší problém. Velmi si přeji, ať město, kraj a stát pochopí, že Ostravsko, byť dále musí být rozvíjeno jako průmyslový region, musí být také směřováno k cíli, kdy zákonné limity platné pro tuto zemi, budou i zde dodržovány. Pokud platí, že 50 km/ hod je maximální rychlost v kterékoliv obci této země, musí to platit i na Ostravsku. Nevím proč u limitu maximálního počtu dní, po které mohu být vystaven smogu, to má být jinak.

Miluji tento region, je to místo mého života a jsem ochotný ho takto bezvýhradně přijímat i s těžkostmi, které přináší. Chci však vidět, že orgány, jejichž povinností je chránit veřejný zájem na všech úrovních samosprávy, dělají svou práci dobře. My v Čistém Nebi je k tomu budeme pobízet.

Těším se na čas, kdy bude jasné, že žádný z ročních či měsíčních limitů škodlivých látek v ovzduší na Ostravsku nebyl v daném roce překročen. To si pak jako obézní muž zajdu k soše v Husově parku, připiji si s těmi obručovými milenci postavenými zde k 1000. výročí Ostravy, a zašeptám jim: „Tady žiji, miluji a dýchám a své zdraví si kazím jen já sám.“

Vyhledávání

Máte zájem o náš zpravodaj?

 

Podpořte nás

Go to top