David Sventek - rozhovor ke Krajským volbám 2012Ostrava, 13. září 2012
Přinášíme další ze série rozhovorů ke Krajským volbám 2012. Tentokrát jsme se na otázky související se špatnou kvalitou ovzduší ptali lídra kandidátky ODS, Davida Sventka. Co si myslí o finanční podpoře velkým znečišťovatelům z evropských dotací? Jaký má pohled na problematiku lokálních topenišť a dopravy? Více se dozvíte v rozhovoru (k dispozici také ke stažení ve formátu pdf - 494kb).

David Sventek (ODS)

Je pro vás zlepšení ovzduší v Moravskoslezském kraji prioritou?
Je to pro mě jedna ze tří největších priorit. Těmi jsou vzdělanější, podnikavější a právě čistější kraj. A to nejen proto, že čisté životní prostředí má samozřejmě příznivý dopad na zdraví obyvatel. Zdraví je jedna z nejdůležitějších životních hodnot pro každého člověka. Ale já to vnímám ještě i v druhém kontextu: a to je pověst a image kraje. Bohužel v poslední době se stalo to, že se image kraje zhoršila. A přitom ještě před několika lety nabíral region image dobré adresy, nepřicházeli jsme o naše obyvatele a dařilo se nám získávat nové investory. A ti s sebou přinesli práci.

Špatná image kraje nám v tomhle extrémně kazí práci. Ono se velmi těžko lákají investoři, kteří s sebou přivádí manažery s jejich rodinami, do místa, které na mapě Evropy svítí takhle červeně. Vidím to prostě v obou těchto kontextech: jak ten dopad samotný na zdraví, tak ten dopad na image. Je ale třeba vždy zvážit, na kolik je ten mediální obraz, ale i obecný obraz mimo region, založen na skutečnosti. Protože situace u nás je sice pořád špatná, to nezastírám, ale není to zdaleka tak negativní, jak je to občas komunikováno v některých médiích. A s tím já mám vnitřní problém. Protože si tak obraz kazíme mnohem více, než je nutné.

Jak vy sám prožíváte smogové epizody, které nás trápí od podzimu do jara?
Já do značné míry souhlasím s tím, že lidé žijící tady v kraji mají gen Ostragen. A já ho mám určitě. Když se smog objeví, tak se nějak neomezuju, neřeším. Beru to jako přirozenou součást místa, kde pracuju a žiju. Možná je to i proto, že jsem vyrůstal poblíž Třince, kde jsou železárny. Pracoval tam můj dědeček i otec a já tam za nimi chodil. Těžký průmysl je pro mě přirozená součást regionu. Vždy tady byl. Dlouho jsem i já sám pracoval v Třinci. Tam prostě ta vajíčka člověk občas cítí a nebere to jako něco divného, protože ví, že tam ta fabrika je. A taky ví, že bez ní by to město nebylo. Část mé rodiny bydlí nedaleko Třineckých železáren a musím uznat, že dopad té fabriky tam je cítit. Ale je to jejich svobodná volba. Oni využívají jiných výhod. Říkají, že to mají pěšky kousek do práce, mají byt, který jim poskytli. Vždycky to je něco za něco. Je to individuální volba každého člověka. Na druhou stranu náš region je specifický a unikátní tím, že máme blízko čisté Beskydy a Jeseníky, kde se můžeme pořádně nadechnout. Já bydlím například v Jablunkově, což je obec uprostřed Beskyd, takže nejsem úplně v té nejznečištěnější oblasti. Nicméně zčásti je u nás také dopad prachu z Třineckých železáren.

Jak hodnotíte stav ovzduší v Moravskoslezském kraji?
Tady to špatné ovzduší často nevnímáme tak moc. Prostě máme Ostragen. To lidé mimo kraj si myslí, jak špatně se nám tady v Moravskoslezském kraji žije. Jenže pro nás je to tady přirozené. Na druhou stranu je třeba říci, že za posledních dvacet let se podařilo výrazně snížit v kraji množství polétavého prachu. Jsme nyní na nějakých dvou procentech toho, co tady bylo před dvěma desítkami let. To je přece moc dobře. Občas slyším vyprávět starší lidi, jak kdysi otevřeli okno a ráno měli peřiny pokryté prachem. Tak to já jsem v současnosti nezažil. Samozřejmě to může být tím, že bydlím v Jablunkově. Je ale pravda, že když v zimě přijíždím od Frýdku-Místku do Ostravy, tak je ta poklička nad městem vidět. A když pak do Ostravy vjedu, tak to okamžitě poznám, prostě tu změnu cítím. Když je člověk uvnitř, tak to zřejmě až tak nevnímá. Říkat, že tady ten problém není, to by byl nesmysl. On tady je. Nemůžu ale nic jiného, než se snažit jít příkladem. Například i doma, když přemýšlíme o tom, jak uzpůsobit třeba topení. Dnes topíme plynem a částečně i dřevem, jelikož máme v rodině kus lesa. A přemýšlíme o ekologičtějším kotli.

Jak tedy chce vaše strana v kraji řešit problematiku životního prostředí? Máte připraveny nějaké konkrétní kroky?
Podle mě ochrana ovzduší, ochrana životního prostředí, musí být apolitické téma. To si zaslouží dohodu napříč politickými stranami. Je potřeba dohodnout se na těch krocích, které mají reálnou šanci pomoct tu situaci vyřešit, to je základ. A ať dopadnou krajské volby jakkoliv, tak by se na tom měly strany domluvit. V mnohém se již nyní daří spousta věcí velmi dobře. To, co se například podařilo díky aktivitě ministerstva životního prostředí. Myslím tím těch pět miliard korun nabídnutých velkým znečišťovatelům u nás v kraji na ekologizaci a odprášení jejich provozu. Podařilo se pro ně dokonce vyjednat devadesátiprocentní dotaci. To je věc, kterou my budeme i nadále podporovat. A také prosazovat navýšení těchto prostředků v budoucnu. Protože je evidentní, že těch dobrých projektů má kraj daleko více, než je těch schválených pět miliard korun.

U středních a malých znečišťovatelů máme ambici využít finanční nástroje, které v budoucnu nabídne Evropská komise. Chceme nabídnout zvýhodněné úvěry pro financování ekologických a energeticky úsporných opatření.

Můžete mi uvést nějaký příklad zvýhodněného ekologického úvěru?
Tak třeba zateplování domu. Už jen tím, že si dům zateplím, tak budu mít úspory. Prostě tolik nespálím na palivu. A budu mít možnost ty úspory zčásti si nechat, (proto to vlastně dělám, abych uspořil), ale z části těch úspor můžu financovat zpátky ten úvěr, který jsem na zateplení dostal. Pak už je to jen o dobré finanční kalkulaci. Ten úvěr může být dlouhodobý, může být na deset, dvanáct či patnáct let. A díky tomu, že máme možnost získat zdroje z Evropské unie, tak bychom jej mohli nabídnout jako úvěr bezúročný, což by byla pobídka.

Stejně tak se dají řešit i kotlíky. Mohou být také kombinací, neříkám, že zcela úvěrové, může tam zůstat nějaká menší motivační dotační část. Jenže podle mě řada domácností není dnes schopna doplatit tu druhou půlku za nový ekologičtější kotel. A ani současná krajská pobídka 40 tisíc korun pro ně nemusí být dostatečná. Proto bych byl rád, kdybychom to doplnili zase využitím těchto evropských zdrojů: tím zmíněným úvěrem tak, aby se ideálně dala řešit domácnost, tedy rodinný dům jako celek. Nejlepší by bylo, kdybychom hned na začátku pro každou domácnost udělali chytrý energetický audit a řekli: ano, ideální by bylo zateplit, vyměnit druh topení, přidat fotovoltaiku na střechu. A takhle integrovaně přinést to řešení. Financování by pak bylo částečně dotační, i když já mám ambici výrazně méně dotovat, rodinný dům je totiž primárně zodpovědnost každého z nás a ne veřejného sektoru. Nicméně veřejný sektor může pomoct nabídkou levnějšího financování. A pro ten celek, ale třeba i pro střední firmy a financování jejich ekologických opatření, máme právě ambici zavést onen finanční zdroj, kterému pracovně říkáme Regionální fond na zavádění ekologicky šetrných a energeticky úsporných paliv a technologií.

Jakými kroky chcete omezit znečištění z dopravy?
My jsme už dneska na dopravu v kraji vyčerpali prostředky, které máme v regionálním operačním programu. Financovali jsme celé řady projektů nákupu nových ekologických autobusů, tramvají a trolejbusů. Ale ty peníze dneska už region nemá. V této věci jsem už ale zhruba před rokem začal jednat s Evropskou komisí a ministerstvem životního prostředí. A dnes už je předjednáno, že by z Prahy mohli vyhlásit výzvu na podporu ekologických a hlavně pro vzduch výhodných nebo šetrných vozidel. Tím mám na mysli například přechod od nafty a benzínu k CNG a elektřině. To samozřejmě ale není jen o tom, že nakoupíme nové CNG autobusy, musíme mít k tomu připravenou i infrastrukturu plniček nebo dobíjecích stanic u elektřiny. Ale tohle je věc, na které nyní usilovně s ministerstvem pracujeme. A pokud všechno půjde dobře, tak by měla být výzva vyhlášena minimálně na jednu miliardu korun.

Máte představu, jak by se kroky, které jste vyjmenoval, mohly promítnout do rozpočtu kraje?
Nejprve zmíním čísla z ministerstva: pět miliard korun pro firmy, a dále pracujeme na minimálně jedné miliardě korun pro ekologičtější dopravu. Co se týká dopadu na krajský rozpočet, tak kraj má v tomhle specifickou roli, protože on sám je třeba objednatelem příměstské dopravy. Je to na něm, jestli objedná a donutí provozovatele, aby používali ekologická paliva. Tam má kraj přímý vliv. Má ho ale také při vydávání integrovaných povolení. Ale vynakládání přímých krajských prostředků na nějaké dotace třeba u těch kotlíků, to já nepokládám za příliš systémové řešení. Může to být ale o tom, že budeme mít velký rozvojový fond, z něhož se budou financovat ekologické věci, a pak tam samozřejmě kraj i ministerstvo životního prostředí mohou přidávat finanční prostředky. Ale dneska říct, že z rozpočtu kraje půjde na nějakou aktivitu tolik a tolik procent, to není korektní.

Dnes je potřeba intenzivně pracovat s těmi zdroji, které máme, a ty budou mít reálný dopad. Jsou v řádu několika miliard korun a díky nim se dá v kraji dosáhnout zlepšení minimálně o 1100 i více tun prachu ročně. Ale není to ještě samozřejmě definitivní řešení, ještě pořád se budou hledat další zdroje. Já bych prostě mnohem radši využil evropských prostředků, které se nám nabízejí, než na to čerpal peníze z krajského rozpočtu, které jsou primárně více určené pro školství, zdravotnictví, sociální oblast a další věci.

Jak bude vaše strana omezovat emise z velkých a středních zdrojů znečištění?
Máme ambici spolupracovat s firmami při řešení otázek vzduchu. Bez spolupráce s průmyslem se zlepšení nikdy nedočkáme. Na jedné straně je regulační funkce kraje, kde skutečně on má v ruce možnost nastavovat a schvalovat integrovaná povolení pro velké fabriky. Já ale mnohem více sázím na dlouhodobou spolupráci s firmami a na jejich sociální zodpovědnost, kterou ke svému regionu mají. A tuto zodpovědnost oni prezentují v mnoha oblastech už dneska. Je to spíše o hledání společných řešení.

Je třeba ale říci, že velký průmysl tady v kraji není nic nepřirozeného, co tady zničehonic přišlo nám ničit životní prostředí. Máme tady průmysl, který zde funguje 150 a více let, z něhož náš region vždy žil a který lidem vždy dával práci. Vnímám to i z pohledu zaměstnanosti a vztahu lidí k továrnám. Protože mnoho generací rodin v nich pracuje a fabriku mají rády. A kdyby měla přísná ekologická ochrana způsobit to, že se sníží konkurenceschopnost zdejších firem, že zde nebudou schopny zůstat a přesunou se třeba do Polska, tak by to podle mě bylo velmi špatně. Tak to nesmí skončit. Je to o hledání té vyrovnané cesty. Na jedné straně pobídka veřejného sektoru a využití evropských peněz a na druhé straně taky dobrá vůle firem, že do těch ekologických opatření jdou a realizují je. Protože každé z těch opatření ony musí spolufinancovat. A i když se teď zdá, že třeba těch deset procent není moc, tak to není jen o tom. Ony ten projekt musely připravit, musely zainvestovat prostředky do projektové přípravy, a čeká je i spousta takzvaných nezpůsobilých výdajů, které ponesou na svých bedrech. Hledám spíše nějakou dlouhodobou rovnováhu, než abych na ně vyvinul nějaký extrémní tlak. Je zřejmé, že velké fabriky v kraji se snaží využít těchto možností a své provozy ekologizovat. To je v posledních měsících naprosto dokázáno jejich zájmem o podporu toho pětimiliardového programu z ministerstva životního prostředí.

Nicméně pokud by ten tlak na firmy v regionu nebyl, tak by do toho s největší pravděpodobností nešly.
Ten tlak se opravdu zvýšil. Ale zcela jistě největší roli sehrálo to, že se podařilo vyjednat s Evropskou komisí míru devadesátiprocentní podpory na ekologická opatření. Ve chvíli, kdy by podpora zůstala jen na čtyřiceti procentech, tak firmy budou mít velký problém vůbec zafinancovat ekologizaci provozu, která ve finále nepřináší zvýšenou hodnotu jejich výrobků. Je to jen něco, co má dobrý dopad do regionu a dobrý dopad na jejich image, že oni nejsou ti znečišťovatelé. Ve finále se třeba ty kolejnice v Třinci neválcují levněji, jsou pořád za stejné peníze, jenom část svých výnosů musela firma použít na odprášení svých provozů. Je to velký úspěch České republiky, že se podařilo vyjednat pro firmy tak masivní podporu.

A co malé zdroje znečištění - lokální topeniště?
V žádném případě to nejde dělat tak, že se vyčistí velké komíny a my budeme dál doma pálit PET láhve. Důležitá je dlouhodobá práce na osvětě a příznivé pozitivní kampani v tom smyslu, že si chráníme naše vlastní životní prostředí. Rádi bychom pokračovali ve vzdělávání obyvatelstva různými formami: na školách, ale i třeba v nějaké marketingové kampani.

Z informací, které mám, vstoupí v platnost nová legislativa. Půjde o jakousi kontrolu kotlů kominíky, která umožní spíše represivně řešit některé situace, které jsou špatné. Na druhou stranu ty věci jsou navzájem velmi provázány. Když se ekonomice či kraji daří a lidé mají dostatek finančních prostředků, tak podle mě nesklouzávají tak často k tomu, aby topili odpadem. A mají možná více zdrojů na to, aby si mohli koupit kvalitní černé uhlí či jakékoliv alternativní palivo. Je proto důležité zvedat kraj, rozvíjet ho, aby se lidé měli dobře a tím pádem, aby se nemuseli chovat takto k životnímu prostředí. Na druhou stranu jim lze pomoct těmi bezúročnými úvěry, které jsem již zmínil.

Plánuje vaše strana zahájit rozhovor s polským protějškem?
My už dneska s Polskem spolupracujeme v řadě oblastí. Lidí v Polsku si velmi vážím, jsou to výborní partneři pro řadu oblastí, které společně řešíme v evropské tématice. Nicméně právě po neformálních debatách jsem dospěl ke své skepsi. Nemyslím si, že Poláci nám v téhle oblasti vyjdou vstříc a sami od sebe sníží emisní limity pro své továrny.

Samozřejmě se debatě s polskou stranou ohledně této problematiky vůbec nebráním. Jsou to naši sousedé a na úrovni našeho kraje, vojvodství slezského, případně vojvodství opolského a Žilinského kraje je teď ambice společně vytvořit evropské seskupení územní spolupráce Tritia, čemuž já velmi fandím a podporuji to. To je ale sousedská spolupráce a netýká se konkurenceschopnosti zmíněných regionů, konkrétně pak těch velkých firem v krajích.

Já si totiž ani nedovedu představit, jak by třeba polský vojvoda nebo maršálek byl schopný přijít za polskými firmami a říct jim, máte vyjednanou výjimku u Evropské komise, ale protože nás česká strana požádala, tak my vás žádáme, abyste si sami limit snížili ze sto třeba na padesát, i když Češi mají dvacet. Tohle skutečně není prakticky proveditelné. Aspoň já tomu nevěřím. Pokud se to někomu povede, tak mu budu tleskat. Nicméně je jisté, že dopad nečistot z Polska na náš kraj rozhodně není malý. Dokonce si myslím, že je větší, než se předpokládá. Zde se nabízí jednání ať už na úrovni regionu, nebo na úrovni centrálních vlád. Jenže pokud by Polsko snížilo emise, tak by to výrazně zasáhlo jejich ekonomiku a mělo by to dopad na jejich zaměstnanost. Také by to snížilo konkurenceschopnost firem v Polsku. Pokud už jednou byli schopni si vyjednat výjimku u Evropské unie, tak já jsem skeptik, že by sami od sebe udělali výrazný ústupek.

Krajský úřad má ze zákona povinnost vydávat akční plán krátkodobých opatření ke zlepšení ovzduší. Plánuje vaše strana splnit zákonnou povinnost a vydat strategický akční plán, který by zpracovával danou problematiku pro následující čtyřleté období?
Pokud se vedení kraje rozhodne, že čistější kraj je prioritou, tak v tu chvíli se ta priorita stává součástí strategického plánu rozvoje kraje. A to je podle mě mnohem silnější nástroj, než akční plán individuálně vytvořený, na míru šitý, jenom prostě proto, že to zákon říká. Ale kvalitní strategický plán, který řeší kraj jako celek, ale zároveň říká, že tohle je ta největší priorita, je mnohem důležitější. Takže za mě ta snaha bude udělat z tohoto tématu jednu z krajských priorit, mít ji takto zapracovanou ve strategii rozvoje kraje, kde jsou rovněž dané zodpovědnosti, nositelé a termíny. Tohle má mnohem větší mandát. Je to v tu chvíli to, co kraj spojuje. Já za sebe preferuju tuhle formu. Ale nebráním se dalším dílčím akčním plánům, které rozpracují jednotlivá opatření.

Jak by vaše strana do problematiky životního prostředí zapojila veřejnost a občanské iniciativy?
Taková komunikační úroveň by skutečně v této problematice měla existovat. Musí to ale být součástí nějakého systému. Je nutné vytvořit skupinu odborníků, která bude pracovat na strategickém plánu rozvoje kraje, jehož jednou ze tří priorit je právě ten čistější kraj. A skupina těch odborníků si vytvoří různé komunikační úrovně. Důležitá je spolupráce a komunikace s veřejností, ať už odbornou, ale také laickou. Musíme mít prostor pro to sbírat podněty, pracovat s nimi a odpovídat na ně.

Děkujeme za rozhovor,
Čisté nebe o.p.s.

Pozn.: Série rozhovorů a debata s volebními lídry (25.9. – 19 hod, http://bit.ly/DebataVolby) je realizována díky finanční podpoře Nadace Open Society Fund PrahaFond Otakara Motejla.

Čisté nebe o.p.s.Nadace Open Society Fund PrahaFond Otakara Motejla

Go to top