Pavla Brady - Volební rozhovory ke Krajským volbám 2012Ostrava, 20. září 2012
Přinášíme Vám další ze série rozhovorů k říjnovým Krajským volbám. Tentokrát jsme se na problematiku špatné kvality ovzduší ptali volební jedničky Strany zelených paní Pavly Brady. Jaké má její strana priority v řešení problému a co to je například ekonomické clo, které uvádí jako jedno z možných ekologických opatření? Dočtete se v našem rozhovoru (rozhovor je k dispozici také ke stažení ve formátu pdf - 485kb).

Pavla Brady (Nezávislá kandidátka za Stranu zelených)

Je pro vás zlepšení ovzduší v Moravskoslezském kraji prioritou?
Vzduch je to nejdůležitější, co máme. Vzduch potřebuje každý k životu. A pokud je kolem nás znečištěný, tak se před ním člověk neschová, je prostě všude. Ano, je to naše priorita. Strana zelených šla do voleb s tímto tématem už několikrát.

Pokud někdo srovnává, že jsme na tom líp, než jinde ve světě, což jsem zaregistrovala, tak to je velmi zavádějící. Já se velmi nerada srovnávám s něčím, co je horší. Vždycky je lepší přece vytvářet to nejlepší možné. Pokud máme zájem o to, aby odsud lidé neutíkali, aby zde nevznikala prázdná města (když to teď trošku přeženu), tak se musíme zabývat tím, aby tady lidé mohli žít. Ano, je to zde s životním prostředím lepší, než třeba před sto lety, ale přece jsme už jinde. Jsme tady a teď a musíme se tím zabývat. Ale zároveň musí být snaha na všech úrovních. Každý z nás by se k tomu měl postavit zodpovědně.

Jak vy sama prožíváte smogové situace?
V posledních několika letech se také v Opavě objevily smogové situace, což vůbec nebývalo zvykem. A ta poslední zima byla možná jedna z nejhorších. Smog v Opavě otravoval poměrně hodně dní. Nicméně proti Ostravě či Karviné my tady nemáme ty velké znečišťovatele. Na Opavsku jsou největším zdrojem znečištění lokální topeniště a také vlivy z polské strany. V zimě obecně bývám venku velmi málo. Takže na sobě jsem nějaké zdravotní problémy nepozorovala, ale vím, že osoby citlivější nebo děti mají problémy i tady v Opavě. Například senioři horší vzduch vnímají velmi špatně.

Vzpomínám, že když jsem letos v zimě v Opavě otevřela okno, tak mě zarazilo, že ten vzduch cítím. A to je vždy špatně. Vybavil se mi pocit z 90. let, kdy jsem jezdila do školy do Brna a vždy, když se přijelo do Ostravy na nádraží, tak tam člověk ten vzduch prostě cítil. Což je právě špatně. Totéž se mi v zimě přihodilo v Opavě, a to mě zaskočilo. Člověk raději hned to okno zavře. Také jsem si ve svém okolí všimla, že především rodiny s malými dětmi cíleně kvůli smogu odjíždějí do hor či jinam pryč. Je to logický pud sebezáchovy. Ale přece nechceme, aby obyvatelé našeho kraje museli utíkat ze svého prostředí jinam, aby si zachránili život. Neměli bychom to brát jako normální stav. To není normální!

Jakým způsobem to chce vaše strana změnit? Máte připravená nějaká řešení?
Téma špatného ovzduší vnímám jako věc, kterou by se měli zabývat všichni. Protože všech se týká. Když jsem si zjišťovala veškeré informace k tomuto tématu, tak mě překvapilo, že se někteří politici té zodpovědnosti zříkají.  Dává se proti sobě zhoršená kvalita životního prostředí oproti snižování pracovních míst. Je to takový trošku nešťastný způsob, protože si myslím, že je možné a taky nutné vytvořit takové prostředí, ve kterém zároveň budeme mít velké producenty klasického průmyslu, ale i slušné životní prostředí, především pak čisté ovzduší. Nemusí to znamenat, že když chceme čistý vzduch, že musíme zrušit všechna pracovní místa. To ani v Moravskoslezském kraji nejde. Nemůžeme si dovolit tradiční průmysl naprosto zavřít, protože lidé potřebují i tu práci. Jenže zároveň potřebují beze strachu dýchat.

Přejděme ke konkrétním krokům. Jak tedy na to?
Pro nás je tou největší prioritou vytvořit tým kvalitních lidí, z řad odborníků i z občanských sdružení, kteří se touto problematikou zabývají. Prostě tým lidí, kteří jsou schopni spolupracovat se státními orgány, s velkými zaměstnavateli, ale také s vysokými školami či úřady práce. Tým lidí, který bude pracovat se všemi zúčastněnými v tomto regionu, kteří by byli schopni vypracovat vizi kraje. Nějaká konkrétní opatření, která by opravdu vedla k tomu, aby náš kraj byl vhodný nejen pro těžký průmysl, ale také pro život jako takový. Prvním krokem pro nás tedy je všechny spojit a postupovat společně. Téma špatného životního prostředí totiž není jen téma Strany zelených či strany modrých. To je téma nás všech.

Další prioritou by určitě byla protismogová prevence a promítnutí monitoringu stavu ovzduší a podílu na znečištění ze strany jednotlivých znečišťovatelů do společného plánu prevence. V podstatě to, co by se přijalo jako plán preventivních opatření, tak by se pak mělo promítnout do monitoringu ovzduší a postupovat v nějakém směru. Důležité totiž je neměnit neustále systém, ale dělat všechna opatření tak, aby se situace v kraji zlepšila.

Máte představu, jak by se zmíněné kroky mohly promítnout do rozpočtu kraje?
Co se týká vytvoření týmu kvalitních lidí, kteří by se společně zabývali touto problematikou, tak tam by byly finanční náklady téměř minimální. Pohybovali bychom se v nějakých desítkách či stovkách tisíc korun. Nicméně považujeme za velmi významný krok všechny spojit a řešit situaci v kraji společně. U protismogové prevence je těžké říct, jaká by byla finanční náročnost. Tato opatření totiž nelze zavádět jen ze strany kraje, ale je potřeba součinnost státu. Je nutné například některé zákony trochu upravit. Důležitá je také spolupráce těch velkých a malých znečišťovatelů.

A jak chcete motivovat velké a střední znečišťovatele, aby spolupracovali?
Kraj by samozřejmě měl podporovat všechny podniky, zaměstnavatele, kteří znečišťují ovzduší. Když po nich něco chceme, tak bychom je měli motivovat tak, aby měli důvod zde zůstávat, aby na to nedoplatili jejich zaměstnanci. Můžeme se například inspirovat v Německu, kde zavádějí ekologická cla a tím podporují místní výrobu.

Můžete uvést nějaký konkrétní příklad, jak by ekonomické clo mohlo zafungovat v Moravskoslezském kraji?
Například, když se vyrábí ocel a výrobce musí zavést všechna ta daná ekologická opatření, tak samozřejmě má vyšší výrobní náklady než nějaký výrobce například někde v Číně, kde opatření zavádět vůbec nemusí a vesele si tam znečišťuje životní prostředí. Za mnohem menších nákladů tam tudíž vyrobí tu ocel. A pak ji přiveze sem a ještě pořád má nižší cenu. Pokud bychom zavedli ekologická cla, což samozřejmě musí být v součinnosti se státem, tak bychom dosáhli toho, že pokud by nějaký cizí dodavatel chtěl svůj výrobek k nám přivézt, tak by musel splnit veškerá opatření jako ten náš.

Myslím, že ve výsledku by to mělo spíš ten efekt, že by se to cizím výrobcům už sem nevyplatilo dovážet. A tím bychom vlastně podpořili místní produkci. Tohle považuju za velmi důležité. Jsme totiž region, kde je těžkého průmyslu nejvíce. Proto by náš kraj měl tuto otázku iniciovat u státu. Jiných krajů v Česku se to totiž až tak moc netýká. Ekologickým clem bychom mohli spojit obojí dohromady. Proč by se například dálnice v našem kraji nemohly dělat z oceli, která je tady vyráběná? Podpořilo by to celý rozvoj regionu a navíc bychom z toho měli určitý benefit, prostě bychom měli i to zdravé životní prostředí, což je pro nás to nejdůležitější.

Jak by kraj pod vaším vedením chtěl omezovat emise z velkých a středních zdrojů?
No, není to lehká otázka. Ale v podstatě především uplatňováním platné legislativy a zároveň bychom měli taky vytvářet tlak na její zpřísňování. Asi by bylo dobré, v případě velkých a středních zdrojů znečištění, zabývat se i emisními povolenkami. To ale může být až na úrovni Evropské unie. Připadá mi totiž, že Česká republika má obecně těch povolenek nějak mnoho. Došlo trošku k jejich devalvaci a účinnost asi není taková, jaká by měla být. Ale to není na řešení na úrovni kraje. Nicméně kraj může dát impuls k vyvolání diskuse, aby mohla proběhnout nějaká změna legislativy.

Říkala jste, že na Opavsku jsou velkým problémem malé zdroje znečištění – lokální topeniště. Jakým způsobem je chcete řešit?
Řešit lokální topeniště není vůbec snadné. V momentě, kdy není možná kontrola těchto topenišť, kdy je to legislativně komplikované, tak nevím, jak na to. I když, abych pravdu řekla, tak tomu poněkud nerozumím. Vždyť špatné spalování v kotlích má na zdraví lidí mnohem větší vliv než od kuřáka. Takže by měla být priorita toto omezit. Kontroly domácích topenišť bych uvítala, ale zároveň i s represivními opatřeními.

Možná by bylo na zváženou využít v obcích daně z nemovitosti. To je poměrně silný nástroj, který drží v rukou právě obce.

Jak by to mohlo fungovat?
Tak jako u automobilů. Když má někdo vyšší emise, tak platí vyšší daně. I v případě daně z nemovitosti by se dal nastavit podobný systém. Prostě ten, kdo více znečišťuje, to znamená má méně účinný kotel a více emisí, tak by platil za daň z nemovitosti více. V momentě, kdy by si vytápění zefektivnil, tak by se mu opět daň snížila. Bylo by to motivující pro lidi, sami by měli zájem zabývat se tím, jak a čím topí.

Když se bavíme o topení a kotlích, co říkáte na kotlíkové dotace, které kraj spustil?
Kotlíkové dotace vnímám velmi pozitivně. Navíc je dobře, že si lidé nyní mohou s dotací vyměnit kotle nejen na uhlí, ale i na biomasu. To je určitě správný směr. Důležité ale taky je, aby kotle měly co nejvyšší účinnost, aby se prostě zamezilo dovozu kotlů z Polska. Bohužel se ve výzvách kraje objevily i ty kotle s nižší účinností, což je špatně. Tímto se podpora podnikání tady v kraji ztrácí. Přece i v této oblasti, i když jde o ekologické opatření, tak můžeme podporovat místní výrobce a podnikatele.

U lokálních topenišť je pak ještě jedna věc, kterou je nutné vyřešit. Měli bychom se asi více zaměřit na seniory. Ono je sice fajn, že někdo dostane 40 či 60 tisíc korun na kotel, ale když ten kotel stojí 150 tisíc, tak senior na to ty finance nemá. Když si ještě spočítá, že návratnost této investice je třeba deset let, tak to zřejmě nebude řešit. S touto skupinou obyvatel kraje by se mělo více pracovat. Vzhledem k nízkým příjmům jsou to většinou senioři, kteří nejvíce šetří. A to znamená, že inklinují ke spalování toho nejhoršího, co nejvíce znečišťuje životní prostředí.

A máte nějakou představu, jak by se seniorům v tomto případě mohlo pomoci?
Myslím, že by se měl promyslet systém nějakých dotací pro seniory. Protože zatímco mladší člověk je schopen si vzít nějakou půjčku či hypotéku, tak v momentě, kdy je vám padesát či šedesát let, tak už nemáte šanci něco získat. A ty důchody jsou tak mizerné, že starší lidé jsou ve společnosti několikrát znevýhodněni.

Krajský úřad má ze zákona povinnost vydávat akční plán krátkodobých opatření ke zlepšení ovzduší. Plánuje vaše strana splnit zákonnou povinnost a vydat strategický akční plán, který by zpracovával danou problematiku pro následující čtyřleté období?
Určitě by se zákon měl ctít. To je jedna věc a obzvláště zákon, který může být nápomocen k řešení. Ano, za nás říkám, že budeme chtít, aby se tento zákon dodržoval, a aby se pracovalo s akčním plánem krátkodobých opatření. Když máme dlouhodobý plán, tak to je sice fajn, ale zároveň jen nutné mít i ty krátkodobější plány a vyhodnocovat je: co se všechno udělalo a v jakém termínu. Bez akčního plánu se žádná problematika neposouvá tak, jak by měla. A co se týká znečištěného ovzduší, tak tady není na co čekat, tady je třeba jednat.

Plánuje vaše strana zahájit rozhovor s polským protějškem?
Vzhledem k tomu, že Polsko má do roku 2015 vyjednané výjimky v Evropské unii a jejich emisní limity jsou daleko vyšší než u nás, tak z naší strany nezbývá nic jiného, než s nimi neustále komunikovat a snažit se je nějakým způsobem přimět k tomu, aby začali pracovat na tom jejich znečišťování. Bohužel z úrovně kraje je to poměrně omezené, nicméně my jsme připraveni s nimi začít jednat. To je jediná možnost: komunikovat a tlačit je k tomu, aby limity znečištění snižovali co nejdříve.

Jak vidíte zapojení občanských iniciativ a veřejnosti do problematiky znečištěného ovzduší?
Poměrně dobře funguje třeba na úrovních jednotlivých měst komunitní plánování. Myslím tím například agendu Zdravých měst. Dá se nastavit i agenda Zdravého kraje na úrovni Moravskoslezského kraje. Veřejnost je možné zapojovat formou kulatých stolů či pracovních skupin. Zároveň zapojení veřejnosti je zcela nezbytné. A to nejen na politické, ale i na odborné úrovni. Také občanské iniciativy mají k problematice co říci. Všichni, které jsem jmenovala, by měli mít možnost vyjádřit se ke konkrétním zaváděným opatřením a připomínkovat je. Například kdyby vyhlášení kotlíkových dotací prošlo takovýmto připomínkovacím řízením ze strany občanských sdružení a iniciativ, například i výrobců kotlů, tak ten výsledek podle mě mohl být mnohem lepší a efektivnější.

Děkujeme za rozhovor,
Čisté nebe o.p.s.

Pozn.: Série rozhovorů a debata s volebními lídry (25.9. – 19 hod, http://bit.ly/DebataVolby) je realizována díky finanční podpoře Nadace Open Society Fund PrahaFond Otakara Motejla.

Čisté nebe o.p.s.Nadace Open Society Fund PrahaFond Otakara Motejla

Go to top