Pavol Lukša - rozhovor ke Krajským volbám 2012Ostrava, 24. září 2012
Přinášíme Vám poslední ze série rozhovorů k říjnovým Krajským volbám. Tentokrát nám na otázky ohledně problematiky špatné kvality ovzduší odpovídal kandidát TOP09, pan Pavol Lukša. Jaké má jeho strana priority v řešení tohoto problému a proč se snaží prosadit nízkoemisní zóny? Dočtete se v našem rozhovoru (rozhovor je k dispozici také ke stažení ve formátu pdf - 477kb).

Pavol Lukša (TOP 09)

Jak hodnotíte stav ovzduší v Moravskoslezském kraji?
Budu možná paradoxně ten, který nebude říkat, že je tady všechno špatně. Protože ještě v samotné Ostravě i Karviné existují pamětníci, kteří si pamatují, že když jejich babičky vyvěsily bílé košile ven, tak byly za chvíli černé. Samozřejmě, že platí i argument, že upadá průmysl, že se tolik netěží uhlí, v hutích už se tolik nedělá. Na druhé straně je ale třeba vidět, že se nám po roce 1990 ztrojnásobila až zečtyřnásobila doprava v kraji, která také k negativní změně ovzduší přispívá.

Jsem přesvědčen, že se ne vždy podaří dotahovat do konce dobré úmysly. V polovině devadesátých let se měnila lokální topeniště, magistráty tyto změny financovaly. Smlouvy ale nikdo nekontroloval. Je třeba také přiznat, že lidé nejsou tak ekonomicky silní, aby topili plynem, který několikrát za rok změní svoji cenovou úroveň. Takže když pak sečteme jedno s druhým, tak na jedné straně stojí, že je ten stav hrozný, ale osobně jsem přesvědčený, že za poslední léta se diametrálně změnil k lepšímu.

Ale pořád není dobrý…
Když jsem dělal náměstka hejtmana, tak jsme v roce 2008 představili jednu takovou studii, která byla udělána ve spolupráci s Českým hydrometeorologickým ústavem i ve spolupráci se Zdravotním ústavem Ostrava. Z té studie vyšlo, že kdyby se všechen těžký průmysl ze dne na den v Ostravě zrušil, tak se nám ovzduší zlepší jen o třicet procent. Jinými slovy tím odpovídám na otázku, že to není jen těžký průmysl, který to ovzduší v Moravskoslezském kraji ničí.

Je třeba si představit, že jsme jakýmsi způsobem brána – v létě je tady lépe jen proto, že vzduch lépe proudí, v zimě, když přijde inverze, tak to tady sedne a hory to nepustí. Jsme tedy v jakémsi hrnci.

Myslíte si, že špatné ovzduší souvisí se zdravím lidí?
Nebudeme si nalhávat, že se těžký průmysl nepodepisuje na zdraví lidí. Ale on se na zdraví lidí podepisoval i minulých sto let. Takže nalhávat si, že se na zdravotním stavu lidí podepisuje teprve nyní, posledních pět, deset, patnáct let, je naprostá hloupost, tak jako je hloupost říkat, že zdraví neškodí.

Jsem dlouhodobě přesvědčen, že kraj někdy v roce 2007 nastavil integrovaná povolení, kdy ti největší znečišťovatelé dostali šanci, jak v jakémsi horizontu připravit své provozy na to, aby byly vybaveny tou nejdostupnější, takzvanou BAT technologií.

Na druhou stranu se ozývají hlasy, které říkají, že by limity mohly být ještě přísnější…
Zapomínáme ale na jednu věc. Dnes už i Mittal začal aplikovat ty nejdostupnější nejmodernější technologie, protože si uvědomuje, že podniká v civilizovaném světě. V okamžiku, kdy budeme říkat, že je to ještě málo, tak je potřeba vidět, že svět je někde jinde. Konkurenceschopnost průmyslu se tady sníží a nebudou-li tyto závody konkurenceschopné, tak holt tady nebudou pracovní místa. Mohlo by se stát, že velcí zaměstnavatelé odtud odejdou. Ne že bychom je možná nějakým způsobem v horizontu padesáti, sto let neuměli nahradit. Ale kdyby odešli z regionu v této fázi, bylo by to tragické.

Je potřeba mít nastavená pravidla. Jsou nastavená integrovanými povoleními a je třeba, aby se jednou za rok udělala revize, jestli se to plní nebo ne. Jsem přesvědčený, že krajský úřad prostřednictvím svého odboru životního prostředí tak koná.

Je ale třeba vidět také další věc. Stál jsem s Pavlem Drobilem i s Kristýnou Kočí u stanovení nízkoemisních zón. Města se tomu brání, říkají, přibudou nám povinnosti. Když jsem to obhajoval v Senátu, tak pan senátor Vícha říkal, že je to škvár. Je to sice možné, protože to byl jen jeden střípek v době, kdy probíhala jednání o novele zákona o ovzduší. Ale byl to jeden ze zásadních střípků, který umožnil ve velkých městech tyto zóny nastavit. Někteří namítali, že úředníci budou muset stanovovat objížďky, ale přece každé město musí mít evakuační plán, kde už nějaké objížďky jsou. Takže není pravda, že to nejde, byly to jen výmluvy.

Ale v našem kraji to údajně nebude mít až takový účinek, dokud nebudou vybudované obchvaty měst…
Ono je to složité. Inverzi nemáte 365 dní v roce a na dobu, která bude potřeba, než budou vybudovány obchvaty, lze vždycky nějaké místo, kterým lokalitu objedete, vyčlenit. Ta místa můžete měnit, aby se nějakým způsobem rozložila v čase. Když to řeknu brutálně, aby jedno sídliště netrpělo víc než ostatní. To je první věc.

Druhá věc, a to je taky takový náš mýtus, je to, že by měl stát dobudovat obchvaty. To je jen část z celého celku ozdravení ovzduší. Obchvaty samy o sobě nepomohou, pakliže nebudou součástí komplexních opatření. Nízkoemisní zóny jsou první krok, obchvaty velkých měst druhý krok a třetí krok je v tom, že musíme jednat s polskou stranou.

Považujete tedy za důležité dále jednat s polskou stranou?
Myslím, že jsme to byli právě my, kdo v roce 2008 debatu zahájil. Nešlo sice o jednání na tak vysoké úrovni, jednalo se jen s řadovými úředníky z katovického magistrátu. Byly to prvotní jednání a jsem rád, že v nich kraj pokračuje. A o to více jsem rád, že české ministerstvo životního prostředí pochopilo, že to není jen otázka Moravskoslezského kraje, ale otázka dvou suverénních států. Že je potřeba zahájit dialog na té nejvyšší úrovni a díky panu ministru Chalupovi se to i stalo.

Jednáme nyní o tom, jak v novém programovém období v Bruselu na roky 2014 až 2020, vyjednat takové podmínky, aby tam byl zařazen i těžký průmysl. Aby i polská strana mohla dělat taková opatření, jaká se dělají u nás. Polská strana vnímá ovzduší jako celek, to znamená lehký, těžký průmysl, dopravu, lokální topeniště. Když udělají nějaký soubor opatření, tak se jim kvalita ovzduší o nějaké stupínky zvyšuje. My rádi vytrhujeme věci z kontextu. Říkáme, tady tento průmysl nás zabíjí, ale přitom vůbec nehledíme na to, že nám narůstá doprava. Vždycky vše rozčleníme na různé části a pak říkáme, v tomto segmentu se nám to spravilo. Kdežto Poláci postupují, dle mého názoru, komplexně. Když se jim něco podaří, tak je i malé snížení zcela viditelné. Povedeme-li kraj, tak se budeme snažit o to, aby jednání s polskou stranou pokračovala, byla věcná a korektní. Pomůže to oběma.

Jak bude kraj pod vaším vedením omezovat emise z velkých a středních zdrojů?
Na prvním místě je potřeba vidět, že občané v Moravskoslezském kraji potřebují práci. Jinak máme od roku 2008 integrovaná povolení, která stanovují trend, směr a čas, dokdy by velcí znečišťovatelé měli upravit své provozy. Proto bude potřeba jednou za rok svolat nějaký velký churál. Na něm se ujasní, co už je hotovo, co splněno není a co je potřeba ještě udělat. Myslím si, že kontrolou integrovaných povolení i komunikací s těmito zaměstnavateli lze dosáhnout konsenzu a takového výsledku, aby se v tomto kraji dalo žít.

Jaký je váš postoj k akčnímu plánu?
Myslím, že akční plán nemá ani Česká republika, to je první věc. Připadá mi, že za slovem akční by měly být vidět nějaké výsledky. A já už jsem viděl spoustu akčních věcí, které nestály za nic.

Proto si myslím, že je důležité, řídit se především selským rozumem. Za druhé je potřeba využívat nástroje, které máme. To znamená důsledně dodržovat nový zákon o ochraně ovzduší. Za třetí jestliže máme nastavená integrovaná povolení, je potřeba kontrolovat dodržování jejich plnění. Žádné akční plány nikdy a nikde na světě nenahradily to, čemu se lidově říká kontrola. Jestliže jsou nějaká pravidla nastavena, musí se dodržovat.

Nejsme mesiáši, abychom mohli sami o sobě tvrdit, že když uděláme všechna tato opatření, že to ovzduší bude rázem růžové a krásné. Tak to určitě nebude, protože ani příroda tak není nastavena. Tito partneři jsou povinni udělat všechno proto, aby se k tomu výsledku alespoň přiblížili, když ne dostali. Nebude to ze dne na den, z roku na rok, je to běh na dlouhou trať, ale důležité je, aby ten mechanismus byl nastartován, aby se partneři nepřekvapovali, ale důsledně dodržovali mechanismus, který byl nastaven.

Když říkáte, že je to běh na dlouhou trať, jak dlouho si myslíte, že to může trvat?
Nejsem ani přílišný optimista, ani přílišný pesimista. Tvrdím, že v životě lidstva jsou různé milníky, které samy jakýmsi způsobem nastoupí novou cestu. Ta cesta je o tom, že se společnost jednoho dne zřekne všeho, co tady je.  To znamená, že řekne, nepotřebujeme uhlí, je nám k ničemu, našli jsme nové materiály, nepotřebujeme železo, je nám k ničemu.

Ale nepřijde to v blízkém horizontu. Jsem přesvědčený, že cílem politiků je nastavit pravidla i kontrolní mechanismy tak, abychom se v dlouhodobém horizontu tomuto přibližovali. Jestli to bude rok, dva, tři, pět… myslím, nemůže zaručit nikdo. Protože to bude záležet na dohodě, na finančních prostředcích a taky na tom, jak se bude vyvíjet svět, jehož jsme součástí.

Myslím, že ta doba, kdy hážeme uhlí do kamen a máme pocit, jací jsme velcí frajeři, jak umíme spalovat, že i tato doba musí skončit. Jsem dlouhodobě přesvědčen, že uhlí má daleko větší význam, než ho jen spalovat v kamnech. Jeho vlastnosti nám jej umožňují využít v potravinářském a jiném průmyslu. A to je úkol. Máme tady Vysokou školu báňskou a různá vědecká pracoviště. Nechť se zabývají tím, jak na uhlí pohlížet jinak, než jen jako na dobrou věc, která nás v zimě zahřeje.

Jak hodláte omezit emise z lokálních topenišť?
Osobně si myslím, že cesta, kterou nastavil ministr životního prostředí s Moravskoslezským krajem, je cesta dobrým směrem. Tedy přeměna lokálních topenišť. Jsem přesvědčen, že by se v tom mělo pokračovat.

Musí však být naprosto jasná kontrola, že peníze, které se do toho investují, budou sloužit k danému účelu. Pokud bude pořád v povědomí lidí, že i ten gumák, plast dobře hoří, tak jsme prostě vyhodili peníze oknem. Bude-li ovšem existovat kontrola, je to krok do budoucna.

Jak do procesu řešení špatné kvality ovzduší zapojíte zástupce veřejnosti a občanské iniciativy?
Myslím, že občanská společnost si vyžaduje dvě zásadní věci. První věc je, že by občané měli mít možnost do určitých procesů promlouvat. Jejich zástupci by měli být zváni do komisí, které by měly vzniknout a kde se problematika životního prostředí bude řešit.

Měli by do těchto komisí vnášet pohled lidu. Ne takový, že si budou klást nepřijatelné podmínky, které nelze splnit. Musí to být pohled, který umožní symbiózu mezi státní správou, soukromým subjektem a občanskou společností. Jinak to nepůjde. Aby jedna z těchto tří stran neustále vytvářela nekompromisní požadavky, na to není čas, prostor a hlavně finanční zdroje. Musí to být dialog, ne vydírání, ať už z jakékoliv strany.

Jak se plánované kroky promítnou do rozpočtu kraje?
Kdybych vám dneska řekl čísla, tak bych musel lhát. Jednak je potřeba vidět, jaké jsou možnosti Moravskoslezského kraje, to je první věc, druhá věc je, že by měla existovat dohoda mezi krajem a ministerstvem životního prostředí.

V okamžiku, kdy stát, potažmo ministerstvo životního prostředí dá určitý balík peněz, měl by dát kraj stejný objem peněz na druhou stranu. Nelze zase čekat, že stát bude dávat víc než kraj. Jaký to bude objem v krajském rozpočtu, vám říct nemůžu, protože 100 milionů z rozpočtu může být 1 procento, ale taky 5 procent. Záleží, nejen na tom, jak je rozpočet nastaven, ale taky na tom, jaké jsou jeho možnosti…

Děkujeme za rozhovor,
Čisté nebe o.p.s.

Pozn.: Série rozhovorů a debata s volebními lídry (25.9. – 19 hod, http://bit.ly/DebataVolby) je realizována díky finanční podpoře Nadace Open Society Fund PrahaFond Otakara Motejla.

Čisté nebe o.p.s.Nadace Open Society Fund PrahaFond Otakara Motejla

Go to top