že vzduch tu a tam příliš "nevoní". Někteří si toho všimnou během smogových situací, jiní, když soused přiloží do kamen, další zase, když kolem projede nějaké hodně čmoudící auto. Mnozí jistě znají konkrétní části Ostravy, kde to “smrdí” skoro vždy.
Jindy se zase můžeme setkat s názorem, že to, co jedni považují za smog, druzí prohlásí za obyčejnou mlhu.
Je možné očima a nosem rozpoznat špatné ovzduší? A jak dobře?
V ovzduší se můžeme setkat s velkým množstvím různých látek. Podívejme se na ty hlavní, které přicházejí v úvahu, když se bavíme o znečištění ovzduší a o tom, co lze poznat pouhým čichem nebo zrakem.
V první řadě je to oxid siřičitý - SO2. Mladší ročníky tuto zkušenost nemají, ale ti, kdo už jsou nějakou dobu na světě, si možná nejpozději ze začátku 90. let minulého století pamatují štiplavý zápach oxidu siřičitého. Emise této látky bývaly vysoké a podařilo se je v průběhu 90. let výrazně snížit. Se zápachem oxidu siřičitého se proto dnes už tak běžně nesetkáme a jeho koncentrace nepřekračují limity nikde v České republice.
Další látkou, kterou je lidský nos schopen rozpoznat, je benzen. S touto látkou býval problém především v Ostravě - Přívoze. Od roku 2014 už koncentrace této látky nepřekračují povolený limit, jak tomu dříve bývalo zvykem. Nutno ovšem dodat, že tzv. ostravské laguny jsou nadále potenciálním zdrojem nebezpečného benzenu (.pdf, str. 24)
Tím jsme probrali látky, které, když se v ovzduší vyskytují ve vysokých a zdraví nebezpečných koncentracích, lze zaregistrovat čichem. Přestože lze čichem zaregistrovat ještě celou řadu dalších látek, tak pokud bereme v úvahu jen ty význačné pro kvalitu ovzduší v ČR, pak náš výčet tímto končí. Zároveň tím ale také končí všechny dobré zprávy.
Pro vysoce toxický benzo[a]pyren není známa koncentrace, u které by člověk poznal jeho přítomnost v ovzduší. Zákeřný benzo[a]pyren je totiž zdraví nebezpečný už při velice nízkých koncentracích - aktuální limit je 1 nanogram na metr krychlový, a tato koncentrace bývá překračována v Moravskoslezském kraji nejen v obvyklých smogových měsísích, ale dokonce i v letních měsících při dobrých rozptylových podmínkách. Limit, který s ohledem na zdravotní dopad látky doporučuje Světová zdravotnická organizace, je 0,12 ng/m3.
V další části se podíváme na dva vůbec nejznámější fenomény: smog a mlhu.
Zatímco mlha je jev běžný i tam, kde je panensky čisté ovzduší, smog je zdraví škodlivý a mlze se v mnohém podobá. Někteří lidí při pohledu na smog tvrdí, že se jedná pouze o mlhu.
Lze mlhu a smog rozeznat pouhým zrakem?
Mlha je dle hydrometeorolgické definice "atmosferický aerosol sestávající z velmi malých vodních kapiček nebo drobných ledových krystalků rozptýlených ve vzduchu." Mlha snižuje viditelnost a zvyšuje vlhkost vzduchu - až na 100 procent - a je spojována se sychravým dojmem z počasí. Mlha nabývá různé intenzity, od slabé až po velmi silnou, kdy viditelnost klesá na 50 metrů a méně.
Za smog se dříve označovala směs kouře a mlhy (odtud vzešel i název - SMoke = kouř, fOG = mlha). Dnes se pod tímto pojmem chápe široká škála různých druhů silného znečištění ovzduší, především nad velkými městy. Látek ve smogu může být opravdu spousta, navíc spolu chemicky reagují a složení smogu se tak může za pochodu měnit. Pokud je ve smogu přítomen oxid siřičitý (mluvili jsme o něm na začátku), tak ho ucítíme. Nemusí tomu ale tak být vždy.
Existuje i jiný druh smogu - fotochemický, který neobsahuje ani mlhu, ani kouř. Na rozdíl od nám důvěrně známého klasického smogu, tento vzniká především v letních měsících. Letní smog tvoří především přízemní ozon (O3), který je produktem reakce oxidu dusíků a těkavých organických látek. Další podmínkou pro vznik letního smogu je mírné proudění vzduchu, intenzivní sluneční záření, vysoké teploty a nízká vzdušná vlhkost.
Jak mlha tak i klasický smog tedy snižují viditelnost, protože obsahují tuhé a kapalné částečky vznášející se ve vzduchu. Čichem lze smog rozpoznat pouze tehdy, jsou-li v něm přítomné látky, které lidský nos umí zaregistrovat.
Pro lidský čich navíc platí tzv. Fechnerův zákon. Ten popisuje, jak lidské smysly co do úrovně vnímání nefungují, resp. "neměří" stejným způsobem jako měřící přístroje. Pokud koncentrace nějaké čichem vnímané látky stoupne dvojnásobně, lidský organismus nevnímá toto zvýšení jako dvojnásobné, ale jen jako mírně vyšší.
Moravskoslezský kraj trápí především vysoké znečištění mikroskopickým prachem. Kromě smogových epizod je to problém i v letních měsících, kdy si často myslíme, že ovzduší je čisté, protože zrakem ani čichem nepozorujeme nic zvláštního. Světová zdravotnická organizace udává, že prakticky neexistuje koncentrace mikroskopického prachu, která by na lidské zdraví neměla negativní vliv. Až donedávna byla nejnižší prahová koncentrace pro prachové částice do velikosti 2,5 mikrometrů (PM2,5), u které byl prokázán vliv na zdraví, hodnota 10 mikrogramů na metr krychlový. Pro srovnání uveďme, že v Ostavě Zábřehu v srpnu 2013 byla naměřena koncentrace 24,3 mikrogramů na metr krychlový.
Jak tedy znečištěné ovzduší rozpoznat?
Zrakem.
Nikoliv ale pohledem na oblohu, nýbrž pohledem na údaje z měřících stanic. Ať už zavítáte na stránky Českého hydrometeorologického ústavu, nebo koukněte na hodnoty v aplikaci SmogAlarm, dostanete mnohem lepší a přesnější představu o úrovni znečištění, než kdybyste se spoléhali pouze na velmi omezené lidské smysly.
Tento článek vznikl díky podpoře Nadačního Fondu Hyundai a Nadace Open Society Fund Praha.
