Ozon patří mezi silně dráždivé látky. Přízemní ozón vzniká v ovzduší reakcí uhlovodíků a oxidů dusíku při intenzívním slunečním záření. Je především důsledkem rostoucí automobilové dopravy a spalováním fosilních paliv.
Působí především na plicní tkáň a sliznice. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) se první obtíže objevují při překročení průměrné hodinové koncentrace 160 µg.m-3. Při delším vystavení se vyšším koncentracím způsobuje pálení očí a nosu, kašel, bolest hlavy a pocit tlaku na hrudi. V extrémních případech může ozon způsobit předčasnou smrt. Citlivost osob k působení ozonu je ovlivněna např. věkem (rizikové skupiny jsou děti a starší lidé), schopnost snášet vysoké letní teploty, aktuální zdravotní stav, zvýšená fyzická zátěž ve venkovním prostředí nebo astmatické obtíže.
Na rozdíl od troposferického ozónu, který se nachází ve výšce 10 - 12 km nad zemským povrchem,a který vytváří pro Zemi ochranou vrstvu, je tento typ ozónu ne jen pro lidský, ale i pro jiné živé organizmy nebezpečný. Přízemní ozón ničí zejména rostliny a snižuje jejich schopnost absorbovat oxid uhličitý z atmosféry. Kvůli tomu zůstává v atmosféře více oxidu uhličitého, místo toho, aby zůstal vázaný v rostlinách. To podle některých vědců urychluje klimatické změny.
