Ozon patří mezi silně dráždivé látky. Přízemní ozón vzniká v ovzduší reakcí uhlovodíků a oxidů dusíku při intenzívním slunečním záření. Je především důsledkem rostoucí automobilové dopravy a spalováním fosilních paliv.
Působí především na plicní tkáň a sliznice. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) se první obtíže objevují při překročení průměrné hodinové koncentrace 160 µg.m-3. Při delším vystavení se vyšším koncentracím způsobuje pálení očí a nosu, kašel, bolest hlavy a pocit tlaku na hrudi. V extrémních případech může ozon způsobit předčasnou smrt. Citlivost osob k působení ozonu je ovlivněna např. věkem (rizikové skupiny jsou děti a starší lidé), schopnost snášet vysoké letní teploty, aktuální zdravotní stav, zvýšená fyzická zátěž ve venkovním prostředí nebo astmatické obtíže.
Na rozdíl od stratosférického ozónu, který se nachází ve výšce 10–12 km nad zemským povrchem a který vytváří pro Zemi ochranou vrstvu, je tento typ ozónu nejen pro lidský, ale i pro jiné živé organizmy nebezpečný. Přízemní ozón ničí zejména rostliny a snižuje jejich schopnost absorbovat oxid uhličitý z atmosféry. Kvůli tomu zůstává v atmosféře více oxidu uhličitého, místo toho, aby zůstal vázaný v rostlinách. To podle některých vědců urychluje klimatické změny.
