Jaký má textilní průmysl dopad na ovzduší?

U textilního odvětví se z environmentálního hlediska dlouho diskutoval především problém s vysokou spotřebou vody, případně s jejím znečištěním. Méně však byla věnována pozornost tomu, zda a jaký vliv má módní průmysl na ovzduší.

Jaký má textilní průmysl dopad na ovzduší?
22.12.2020

Problém roste se zvyšující se spotřebou

Módní a textilní průmysl je v dnešní době jedním z největších průmyslových odvětví na světě. Stejně tak je ale tato oblast výroby považována za jednu z nejvíce znečišťujících životní prostředí (8). Vše začíná již při získávání materiálu, pokračuje přes výrobu v továrnách a distribuci výrobků a končí nutností likvidace již „nepotřebného“ textilu. Podle některých zdrojů je módní průmysl v současnosti globálně zodpovědný za 8-10 % ročně vyprodukovaných emisí uhlíku (CO2), což je pro představu více, než u všech mezinárodních letů a námořní dopravy dohromady (13; 12; 15). Tyto odhady se však velmi liší v závislosti na metodách použitých při analýze dat (například zda je započítána i následná distribuce výrobků nebo zda je zahrnuta i výroba obuvi či nikoli).

Výroba a spotřeba produktů módního a textilního průmyslu vzrostla s globálním růstem populace, rostoucí životní úrovní a především se zavedením tzv. fast fashion – rychlé módy, kde se používají méně kvalitní materiály a v obchodech se častěji střídají nové kolekce (10). Nárůst tohoto fenoménu se opírá především o levnou výrobu a krátkodobé používání (11).

vyprodej.pngObrázek 1: Jedním z problémů módního průmyslu je vysoká poptávka a výroba, provázená používáním méně kvalitních materiálů, snižující se cenou, častým střídáním kolekcí a plýtváním (zdroj obrázku: https://unsplash.com/)

Příkladem zvyšující se poptávky po oblečení je studie ze Švédska, kde podle Švédské agentury pro ochranu životního prostředí vzrostla mezi lety 2000 a 2009 spotřeba textilu o 40 % (16). Se zvyšující se poptávkou roste i výroba, která se podle dat nadace Ellen McArthur Foundation v posledních 15 letech přibližně zdvojnásobila (9). Kromě globálního pohledu je třeba brát v potaz i environmentální a zdravotní dopad na lidi pracující nebo žijící v blízkosti továren na výrobu textilu (1).

kupa obl.png

Obrázek 2: Průměrný spotřebitel si v roce 2014 zakoupil o 60 % více oblečení než v roce 2000. Koupené oblečení si však spotřebitel podle údajů ponechal o polovinu kratší dobu než v minulosti (zdroj obrázku a informací: 3).

Záleží na materiálu ze kterého se oblečení vyrábí?

Prvním bodem při výrobě textilu je získání potřebného materiálu. Již tento výběr přitom ovlivňuje jak velkou uhlíkovou stopu oblečení zanechá. Syntetická vlákna (jako je polyester a příbuzné materiály vyráběné především z ropy) mají sice na rozdíl od bavlny o něco nižší dopad na vodu a půdu než pěstované materiály, na druhou stranu ale emitují větší množství skleníkových plynů, kvůli jejich energeticky náročné výrobě. Podle dostupných informací vypustila v roce 2015 výroba polyesteru pro textil do ovzduší asi 706 miliard kilogramů skleníkových plynů, což odpovídá ročním emisím 185 uhelných elektráren (3). Polyester je přitom jedno z nejpoužívanějších vyráběných vláken, u kterého se při jeho výrobě uvolňují do vzduchu mimo jiné i emise těkavých organických sloučenin a dalších látek jako je například chlorovodík (10).

emise polyester.png

Obrázek 3: Výroba polyesteru pro textil vypustila v roce 2015 do ovzduší asi 706 miliard kilogramů skleníkových plynů, což odpovídá zhruba ročním emisím 185 uhelných elektráren (zdroj obrázku a informací: 3).

Problémem umělých vláken ve vztahu k ovzduší je také málo diskutovaný aspekt mikroplastů (5), které mohou nést znečišťující látky (6). Tyto mikroplasty se dostávají do ovzduší například při nošení oblečení, kdy dochází k degradaci plastových vláken na vláknité mikroplasty. V několika posledních letech byly zjištěny vysoké koncentrace těchto mikroplastů jak ve vnitřním, tak ve venkovním ovzduší (4). Některé z nich přitom mohou dle dostupných údajů přetrvávat v plicích a způsobovat lokalizované biologické odpovědi, včetně zánětů. Samotný plast spolu barvivy a ostatními přísadami by mohly vést také k dalším účinkům na zdraví, jako je například karcinogenita nebo mutagenita (6). O přesném dopadu na naše zdraví se toho však zatím příliš neví.

graf.jpg

Obrázek 4: Růst populace (přerušovaná čára) a výroby jednotlivých typů vláken používaných v textilním průmyslu (zdroj obrázku a informací: 11)

Pro snížení dopadu módního průmyslu na množství skleníkových plynů a dalších látek či částic v ovzduší, je tak vhodné myslet i na to, aby byly umělé materiály v co největší možné míře nahrazeny obnovitelnými přírodními vlákny (11). To vše však s ohledem na další aspekty životního prostředí, jelikož ani využití přírodních vláken není vždy tím nejlepším řešením. Velký důraz by měl být proto kladen i na zajištění celkové udržitelnosti používaného materiálu (1).

Proces výroby oděvů a znečištění ovzduší

Většina procesů vázaných na výrobu textilu a jeho distribuci produkuje plynné emise, ty byly označeny jako druhý největší problém tohoto odvětví (hned po kontaminaci a spotřebě vody) (10). Kromě oxidu uhličitého, který je jedním z hlavních skleníkových plynů, je textilní výroba odpovědná také za oxidy dusíku (které jsou prekurzory prachových částic) a oxidy síry, které mimo jiné přispívají k tvorbě smogu v městských oblastech a kyselým dešťům. Dále se procesy při výrobě oblečení podílí na množství rozpouštědel unikajících do vzduchu a na emisích těkavých uhlovodíků (8), které mají vliv především na lidi pracující v továrnách nebo vyskytující se v jejich nejbližším okolí. Problémem u mnoha továren módního průmyslu je také využívání neobnovitelných zdrojů energie, jako je např. uhlí, a také celková vysoká spotřeba elektřiny při výrobních procesech. Je proto potřeba hledat jak alternativní zdroje energie, tak i vyvíjet technologie, které budou energeticky co nejefektivnější (7).

Další problémy? Distribuce oblečení a jeho likvidace

Důležitým bodem je samozřejmě i to, jak se k nám, konečným spotřebitelům, oblečení dostane. Velká část produkce textilu je v dnešní době lokalizována v Číně či Indii a pro převoz je tedy nutná dálková doprava. Tím se opět zvyšuje celkové množství využitého neobnovitelného paliva (8; 14). Pro snížení dopadu módního průmyslu na ovzduší je tedy třeba brát zřetel i na udržitelnost přepravy a vybírat spíše lokální značky, využívající nejlépe lokální materiály.

Dalším problémem je následné nakládání s již nepotřebným oblečením. Současná spotřeba vede k velkému množství textilního odpadu, z něhož je většina spalována, skládkována a nebo vyvážena do rozvojových zemí (11). Spalování textilního materiálu přitom spotřebovává další množství energie a ve výsledku produkuje další emise. Právě spalování je však jedním z nejčastějších způsobů jak je oblečení likvidováno (16).

Co může udělat každý z nás?

Prvním krokem ke změně je zvyšování povědomí o problémech, které s sebou módní průmysl přináší a dále ochota každého z nás ke změně. Jedním z největších problémů je totiž rostoucí spotřeba, plýtvání a snižující se kvalita oblečení. To vše však můžeme svým výběrem ovlivnit. Každý z nás si může vybrat kolik, kde a jak kvalitní oblečení si bude kupovat a brát tak ohled na životní prostředí i na naše vlastní zdraví. Jednou z iniciativ, která se snaží šířit povědomí o udržitelné módě, je například nově vznikající Centrum cirkulární módy v Ostravě (2).

 

Autorkou článku je Veronika Kornová.


Použitá literatura:

  1. Bick, R., et al. (2018): The global environmental injustice of fast fashion. Environmental Health, 17.1: 92.

  2. Centrum cirkulární módy [online] (2020): Ostrava: Centrum cirkulární módy, [cit. 2020-11-24]. Dostupné z: https://www.ccm-ostrava.cz/ 

  3. Drew, D. & Yehounme, G. (2017): The apparel industry’s environmental impact in 6 graphics. World Resources Institute [online]. [cit. 2020-11-24]. Dostupné z: http://go.nature.com/2jSaZfI 

  4. Dris, R., et al. (2017): A first overview of textile fibers, including microplastics, in indoor and outdoor environments. Environmental Pollution, 221: 453-458.

  5. Enyoh, Ch. E., et al. (2019): Airborne microplastics: a review study on method for analysis, occurrence, movement and risks. Environmental Monitoring and Assessment, 191.11: 668.

  6. Gasperi, J., et al. (2018): Microplastics in air: are we breathing it in?. Current Opinion in Environmental Science & Health, 1: 1-5.

  7. Huang, B., et al. (2017): Energy-related GHG emissions of the textile industry in China. Resources, Conservation and Recycling, 119, 69-77.

  8. Choudhury, AK R. (2014): Environmental impacts of the textile industry and its assessment through life cycle assessment. In: Roadmap to Sustainable Textiles and Clothing. Springer, Singapore, 1-39.

  9. Morlet, A., et al. (2017): A new textiles economy: redesigning fashion’s future. Ellen MacArthur Foundation. 150.

  10. Mukherjee, S. (2015): Environmental and social impact of fashion: Towards an eco-friendly, ethical fashion. International Journal of Interdisciplinary and Multidisciplinary Studies, 2.3: 22-35.

  11. Niinimaki, K., et al. (2020): The environmental price of fast fashion. Nature Reviews Earth & Environment, 1.4: 189-200.

  12. Quantis (2018): Measuring Fashion: Insights from the Environmental Impact of the Global Apparel and Footwear Industries. Quantis [online].[cit. 2020-11-24]. Dostupné z: https://quantis-intl.com/report/measuring-fashion-report/

  13. United Nations Climate Change (2018): UN Helps Fashion Industry Shift to Low Carbon. UNCC [online]. [cit. 2020-11-24]. Dostupné z: https://unfccc.int/news/un-helps-fashion-industry-shift-to-low-carbon 

  14. Valodka, I., & Snieška, V. (2019): Hidden CO2 emissions in EU fashion industry imports. In: Edunovatic 2019. Conference Proceedings: 4th Virtual International Conference on Education, Innovation and ICT. 18-19 December, 2019. REDINE. Red de Investigación e Innovación Educativa., 687-692.

  15. World bank (2019): How Much Do Our Wardrobes Cost to the Environment? The World Bank [online].[cit. 2020-11-24]. Dostupné z: https://www.worldbank.org/en/news/feature/2019/09/23/costo-moda-medio-ambiente# 

  16. Zamani, B. et al. (2015): A carbon footprint of textile recycling: A case study in Sweden. Journal of industrial ecology, 19.4: 676-687.